Ve vzduchu visí chlad a zem křupe pod botami, ale zahrádkář už stojí u záhonu, v ruce drobné kořeny. Mezi prořídlými stonky loňských rostlin leží zbytky listí, vzpomínka na podzim. Ještě není jaro, přesto se právě teď rozhoduje, jak bude vypadat letní zahrada. Kdo v únoru sáhne po motyčce, získá ticho před bouřkou a náskok před suchými týdny – jen je třeba vědět, co sázet a proč nenápadně začít právě teď.
První chvíle mezi zimou a jarem
Měkké světlo proniká i přes bílou námrazu na záhonech. Prsty v rukavicích hledají cestičku v částečně rozmrzlé půdě. Právě tento okamžik, kdy země ještě dýchá zimou, je příhodný pro sázení trvalek. Příprava začíná u lopaty: odstranit staré natě, vyčistit povrch a jemně nakypřit půdu, ideálně s trochou kompostu, aby nové rostliny měly co přijímat. Ticho okolo narušuje jen šelest mulče ze zbytků a listí, který chrání a zároveň živí půdu.
Trvalky sázené ve správnou chvíli
V únoru nesázejí ti, kdo hledají okamžitý květ. Dobrý začátek znamená zakořenit, ne rozkvést. Čemeřice patří mezi první, které snesou dělení teď, rády zakoření v chladné, přesto už poddajné půdě. Orlíčky a hosty si vytvoří silný základ pro letní sucho díky časné výsadbě. U pivoněk naopak platí, že kořeny nemají být příliš hluboko, půda nesmí být mokrá. Krásnoočka i kokardy potřebují místo v záhonu už brzy – budou pak lépe vzdorovat letnímu vedru, okouzlí včely a rozsvítí kouty až do podzimu.
Kousky zahradní trpělivosti
Někdy je třeba sáhnout po nůžkách, zkrátit suché šlahouny, ale nikdy ne až ke zemi. Zbytky starých částí se na hromádce vrátí do koloběhu – kompostované vrátí život zpátky záhonu. Těm, kdo se nebojí špinavých rukou, ochrání pokožku silné rukavice. Dělení trsů nahrává nejen zmlazení rostlin, ale přináší i možnost podělit se; co nepotřebujete, může potěšit jinou zahradu.
Rytmus výsadby, když zima nepouští
V chladnějších oblastech mají šanci i trvalky v hlubokých květináčích, kde mohou získat náskok pod střechou nebo v nevytápěném skleníku. První slunce v březnu signalizuje, kdy je bezpečné přesadit ven. Cibulnaté a aromatické druhy mají svůj plán: pažitka nebo tymián najdou místo rovnou do záhonu, zatímco petržel nebo bazalka čekají na okně ve sklenici.
Letní zahrada se rodí v nenápadném chladu
Po výsadbě trvá vše ještě dlouhé týdny – země má zůstat vlhká, nikdy však rozmočená. Lehké mulčování chrání čerstvé kořeny, ovšem krčky musí dýchat. Přehnojování je na místě tabu, lepší je dopřát rostlinám čas. Začalo-li jim růst kořenů, v létě je rozdíl cítit – méně zálivky, život v půdě i nad ní barevnější.
Přirozená cirkulace, odmocenka netrpělivosti
Každý odstřižený stonek, každé přesazené dělení znamená novou šanci pro záhon, nejen pro jednotlivou rostlinu. Krásnoočka nebo kokardy stačí po květu zkrátit, vrátí vám další vlnu barev. Hosty, pivoňky i denivky si oživí sílu čerstvým mulčem, až začnou uvadat. Kdo v únoru opravdu začíná, pozná to v srpnu: trvalky přečkají parno i sucho s menšími ztrátami a s větší vitalitou.
Závěr bez spěchu
Zahrada, ve které trvalky zakoření ještě před jarem, má v létě klidnější rytmus i stabilnější tvář. Jediný tichý krok do studené hlíny může otevřít dveře k sytější barvitosti i odolnosti záhonu. Trpělivost a včasné sázení dávají tušit, že únor – často přehlížený měsíc – určuje tón celého vegetačního roku.
