Venku je zima, okna zamlžená dechem a v obýváku ševelí topení. V tichu mezi emaily nebo reklamami v televizi se ozývá tupý pocit v nohou – nic hrozného, jen nepostřehnutelné tuhnutí. Nikdo neříká nahlas, že tělo je unavené z nehybnosti, ale signály přicházejí. Člověk má rád pohodlí, to platí v zimě dvojnásob. Ale právě tehdy, kdy ticho dlouhého sezení za stolem bolí nejméně, se odehrává něco, co zůstává očím skryto.
Zimní ráno bez pohybu
Mnozí tráví dopoledne v županu, upíjejí kávu a zůstávají zaboření v křesle. Tělo se zdánlivě adaptuje, ale s každou další půlhodinou klidu padá do hlubšího útlumu. Svaly se stahují jako gumička uchovaná v šuplíku, klouby začínají zlehka vázat i při vstávání pro telefon. Dlouhodobé sezení neslyšně urychluje unavení celého těla, ztrácí se pružnost i chuť do běžných činností.
Známky spánku během bdělého dne
V jedné chvíli si člověk připadá čile, v další opakuje stále stejné pohyby myší a pohled sklouzává k hodinám. Metabolismus zpomaluje, jako když se počítač snižuje výkon v režimu spánku. Neznamená to nutně ospalost, ale spíš nepojmenovatelnou otupělost. Tělo dává najevo, že by stačilo málo, aby se vrátilo do hry: pět minut pohybu.
Malé přerušení, velký efekt
Stačí nastavit minutku na 30 minut. Po zazvonění vstát, projít se po bytě, natáhnout paže, udělat pár kroků v kuchyni, bez výmluv. Není nutné posilovat ani skákat přes švihadlo. Cílem je rozhýbat svaly, které signalizují tělu, že nemá spát. Lýtka při chůzi fungují jako pumpa pro krev – rozproudí oběh, usnadní srdci práci a mozek se rychleji zásobí kyslíkem.
Chůze jako přirozený pohyb dne
Pravidelné vstávání a krátké procházení bytem nenahrazuje hodina sportu večer. Často máme představu, že intenzivní zátěž stačí jednou za den, ale tělo dávkuje energii úplně jinak. Během dne, když každou půlhodinu zařadíme pět minut pohybu, dochází k účinnějšímu využití glukózy a menším výkyvům cukru po jídle. Je to proces podobný tomu, když v dobře namazaném soukolí všechno proudí hladce a bez odporu.
Když se nedá vstát
Jsou dny, kdy tělo stávkuje, nebo okolnosti nedovolí zvednout se od stolu. I tehdy se dá poslat signál – pravidelné poklepávání chodidly, natahování nohou nebo zvedání pat. Nezáleží na síle, ale na pravidelnosti. Mozek tak dostane zprávu, že tělo je stále v pohybu a večerní únava není neřešitelná.
Rytmus místo dokonalosti
Nemusí jít o striktní režim. Někdy vynecháte, někdy vstáváte častěji nebo kratší dobu. Důležitá je ochota začít znovu, bez viny. Chorobná přesnost není podstatná. To, co dělá z jednoduchého pohybu dlouhodobý štít proti nehybnosti, je pravidelnost a schopnost vnímat vlastní pocit svěžesti. Lehkost v nohách a jasnější hlava napoví, že změna funguje.
<p> Na první pohled vypadá pět minut chůze všedně a obyčejně. Drobné přerušení sezení má ale sílu tichého společníka, který chrání zdraví, aniž by vyžadoval velké úsilí. Stačí začít a sledovat, jak se zimní dny rozvolní – trochu po částech, krok za krokem. </p>
